Odolnost není něco, co dostaneme darem. Je to schopnost, která se buduje podobně jako svaly – jen tehdy, když je vystavíme zátěži. Překážky nejsou trest, ale trénink. Učí nás zvládat náročné situace, hledat řešení a vracet se zpět po pádu.
Přesto máme často tendenci chránit sebe i druhé – partnera, děti, kolegy nebo podřízené. Nechceme, aby se trápili. Vyhýbáme se situacím, které by je mohly znejistit nebo jim přidat práci. A tak místo aby rostli, necháváme je stát na místě.
Proč se vyhýbáme tomu, vystavovat sebe i ostatní zátěži?
- Říkáme si: „Nebudu je zatěžovat, mají toho dost.“
- Máme pocit: „Já to stejně umím líp a než bych je to naučil/a, už to radši udělám sám/sama.“
- Chceme mít jistotu úspěchu a bojíme se, že by úkol nemusel být splněn.
- Neumíme snášet neúspěch – svůj ani cizí.
Jenže bez zátěže odolnost nevzniká. A v dnešním světě, který se mění rychleji než kdykoli dřív, ji nutně potřebujeme.
Existují tři druhy odolnosti, které stojí za to trénovat:
- Fyzická odolnost – tělo, které zvládá stres, námahu a regeneruje.
- Duševní odolnost – schopnost zvládat tlak, nejistotu, stres i vlastní emoce.
- Sociální odolnost – dovednost budovat vztahy, fungovat v týmu, ustát konflikty, komunikovat a držet spolu.
- Občas se zmiňuje i čtvrtý typ odolnosti – odolnost digitální, tu dnes trochu opomineme a vrátíme se k ní v samostatném článku.
Pokud se budeme věnovat jen jedné z nich, zanedbáme celek. Odolný člověk i tým potřebuje přiměřený trénink ve všech třech oblastech. Stejně tak bychom měli dát prostor těm kolem nás, aby si tuto sílu mohli vybudovat sami – i když to znamená, že jim dovolíme udělat chybu nebo zažít nekomfort.
Že to tak není – možná, že vám tohle něco připomene :
Dítě se učí jezdit na kole. Nejraději bychom ho drželi, aby nespadlo. Ale dokud mu to neumožníme zkusit samostatně – i s rizikem odřeného kolena – nikdy nezíská jistotu ani důvěru ve vlastní schopnosti.
V práci je to podobné. Můžeme kolegovi nebo podřízenému vždycky „převzít kolo“ a úkol udělat sami – nedelegovat. Jenže pak se nenaučí zvládnout tlak, nenaučí se odpovědnosti ani samostatnosti. Když mu ale dáme prostor zkusit to, byť s rizikem, že to nebude hned dokonalé, posilujeme jeho kompetence i týmovou odolnost.
Odolnost není o tvrdosti, ale o pružnosti. O schopnosti znovu se nadechnout a pokračovat. A odolnost se dá trénovat – čím častěji to zkoušíme, tím lépe zvládáme nejen sebe, ale i svět kolem nás.
Otázka je: co pro svou odolnost – a pro odolnost lidí kolem vás – uděláte vy?
PS. A ten obrázek – to je můj symbol pružnosti a odolnosti. Po ničivém zemětřesení, které 22. února 2011 zasáhlo Christchurch, zůstalo město v troskách. Kontejnery, které byly použity jako přístřešky a kanceláře se v rámci projektu projekt Re:START změnily na luxusní nákupní a administrativní centrum. Dodnes slouží jako prestižní nákupní čtvrť a pro mě jako symbol odolnosti a tvořivosti. Klobouk dolů!!!
